Postní doba vždy přináší prostor pro ztišení, zpomalení, zamyšlení a také pro téměř tradiční duchovní obnovu Mládeže děkanátu Prostějov, která se letos uskutečnila v sobotu 25. 2. na Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově. Duchovní obnovou nás provedl otec Jan Polák, který působí v Olomouci především na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. Celý den byl provázen myšlenkami o smrti, utrpení, ale i o ráji a duchovním životě. Dozvěděli jsme se, čeho lidé nejvíce litují před smrtí, a v prvním silentiu, ke kterému jsme měli k dispozici téměř celou budovu, ale jasným favoritem se stala kaple ve 4. patře, jsme se zamýšleli nad tím, jak si představujeme ráj a co můžeme udělat pro to, aby se s námi lidé cítili jako v ráji. Dále nám byl po celý den k dispozici otec Tomáš Strogan, abychom mohli jít ke svátosti smíření.
Druhý přednáškový blok se týkal našeho času, jak ho využíváme, komu ho věnujeme, kterou část dne dáváme Pánu, jestli tu nejlepší, kdy máme dost sil, nebo tu nejhorší, když už stejně nedokážeme být produktivní. Také jsme se dozvěděli, proč se zlé věci stávají dobrým lidem, a byla nám o tomto tématu doporučena kniha od Harolda Kushnera. Otec Jan nám celkově velmi často, jako správný akademik, doporučoval nějakou literaturu. Zazněla i tato věta z Listu Římanům: „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.“ Poté jsme se šli opět v tichosti zamyslet nad tím, jak vypadají naše modlitby.
V poledne nás čekal výborný oběd, za který děkujeme Marťovi Pazderovi a především jeho mamince, která ochotně připravila suroviny na tortilly. V čase oběda byla možnost si trochu popovídat, sdílet své zážitky z poslední doby, případně se seznámit a zjistit, s kým vlastně duchovní obnovu prožíváme. Pak následoval poslední blok, ve kterém jsme zhlédli krátký film „Přesný jako smrt“ s Rowanem Atkinsonem, kde hlavní hrdina navštíví lékaře a zjistí, že mu zbývá posledních 30 minut života, proto se naše poslední ztišení týkalo našich plánů, kdybychom věděli, že nám zbývá jen určitý krátký časový usek na tomto světě, co bychom udělali, jak by vypadala naše duchovní závěť.
Společný čas jsme zakončili mší svatou v kapli na Cyrilometodějském gymnáziu, a pak už proběhl jen krátký úklid, loučení a každý jsme se vydali vlastním směrem, ale pevně věřím, že obohaceni a povzbuzeni do dalších dní.
Terka Marková, účastnice akce