Laďo, studuješ medicínu už třetím rokem. Jak vnímáš pandemii koronaviru v České republice? Díváš se na ni díky svému zaměření jinak než běžný občan?
Sice studuji medicínu třetím rokem, ale měli bychom si uvědomit, že je to přece jenom pořád dost na začátku toho studia, takže nějaký minimální vliv mé specializace tam bude, ale netvrdil bych, že je to markantní posun oproti běžným občanům. Musím říct, že se na to možná dívám s trošku větším klidem než většina populace, protože o tom přece jenom vím i trošku víc, i když v dnešní době už jsou na to experti snad úplně všichni. Shrnul bych to tak, že se na to dívám s větším klidem.
Medicína je jeden z nejtěžších oborů. Jak nyní probíhá Tvé studium, zvládáš to dobře?
Vlastně pro mě není úplně velký rozdíl studovat medicínu v téhle chvíli a v normálním režimu. Většinu času má člověk stejně věnovat samostudiu, což zůstává. Jediný rozdíl je v tom, že neztrácíme čas ve škole a můžeme se naplno věnovat studiu. Je ale pravda, že teď přicházíme o praktickou výuku, která ve třeťáku teprve začíná a ztrácíme tak kontakt s pacientem a z pohledu školy i jeden praktický předmět. Věřím ale, že vedení fakulty nám to určitě vynahradí, takže bych se nebál.
Co Ti pomáhá v těchto týdnech, abys zvládal dobře plnit své úkoly?
Ani tady pro mě nenastává velká změna. I normálně bývám hodně pod tlakem nějakým dead-linem a blížícím se zkouškovým, které máme za dveřmi a které člověka donutí se učit. Připravuji i farní tábor, a tam je to podobné, člověk si nemůže úplně vybírat, jestli něco bude dělat, nebo ne. Když to vezmu trošku z druhé strany a pominu ten vnější faktor, tak je pro mě hnacím motorem to, že mám pevný režim, který se snažím dodržovat. Díky němu sám sebe nutím k práci.
Ty jsi také asistent zástupce mládeže děkanátu Prostějov, jak se mládež děkanátu ke krizové situaci postavila?
Stručně řečeno si myslím, že velmi dobře. Doufám, že všichni, kteří tento rozhovor čtou ví, že máme na Facebooku skupinu, skrze kterou jsme chtěli lidem umožnit, aby se i nadále alespoň virtuálně setkávali a nepřišli o kontakt s ostatními věřícími v děkanátu. To byl prvotní záměr této skupiny, ale postupně se začaly přidávat i další věci, jako například rozhovory se zajímavými lidmi, které vychází každý týden. Kromě toho je tam i hromada takových drobnůstek, jako například výzva k modlitbě s papežem nebo odkazy na mše svaté a podobně. Myslím si, že jsme mladým v našem děkanátu poskytli ucelenou pomůcku k tomu, aby zvládali duchovní život v karanténě.
Bude mládež děkanátu fungovat stejně jako dřív i po skončení nouzového stavu, nebo se něco změní?
Nejsem sice žádný prorok, abych věděl, jak to všechno bude, ale věřím, že minimálně v našem kolektivu animátorů změny budou, protože jsme si uvědomili, že dokážeme pracovat i distančně. Dokážeme uspořádat celou konferenci v online režimu, nebyl to pro většinu z nás výraznější problém. Myslím si, že nám to otevřelo další cesty a pohledy na to, že to jde dělat i jinak, než jsme to dělali doteď. Věřím, že nám to přinese nové zkušenosti pro naši další práci a že důsledky budou hlavně pozitivní.
Bylo těžké prožívat duchovní život bez svátostí, mší a setkávání se s dalšími věřícími?
Já mám vlastně další věřící doma, takže ti mi až tak moc nechyběli… To byl samozřejmě vtip. Byl to pro mě nezvyk stejně jako pro všechny ostatní, člověk nemůže prožívat svou víru tak, jak je na to zvyklý a přichází o drobnosti, kterých si dřív nevšímal, jako je třeba farní společenství. Takže ano, nebylo to jednoduché, ale zase to přineslo úplně jiná pozitiva, která bych od toho nečekal. Například jsme se doma začali dívat společně s rodinou na přenosy mší, což nám myslím umožnilo prožívat tu víru trošku více pohromadě a více jako rodina. To vidím jako velké plus, když už jsme na nějakou dobu přišli o farní rodinu, alespoň jsme se ucelili v naší vlastní rodině. Ale ano, určitě mi hodně chybí přijímaní svátostí, na mši se dostanu až teď v neděli, takže se na to moc těším. Svátosti vnímám jako velmi důležitý zdroj duchovního života, člověk se během karantény musel mnohem víc snažit, aby dobře prožíval duchovní život, než když má tyto dary od Boha jako na zlatém podnose.
Co Ti pomohlo zachovat chladnou hlavu a v klidu přijímat všechna omezení každodenního života?
Asi to bylo víc věcí. Musím říct, že si připadám jako napůl na prázdninách a napůl ve zkouškovém, kdy se snažím soustředit na své studium. Tím jsem zabil hodně času, i když to bylo produktivní využití. Důležité pro mě bylo, že jsem neztratil kontakt s, pro mě důležitými, lidmi, a to jak mou rodinou, tak přítelkyní a přáteli. Myslím především svého kamaráda Toma, se kterým se i nadále vídám, protože chodí se sestrou mé přítelkyně.
Jaký dopad má tato situace na vztahy s lidmi? Je v posledních letech běžnější, že lidé jsou vlivem individualismu od sebe odtažitější? Prohlubuje to pandemie nějak?
Tak v tomhle jsem docela optimista. Mám takovou teorii, že lidé teď byli tak moc izolovaní, že si konečně uvědomí, že se ve virtuálním prostředí sami sebe tak trochu straní a neprožívají ty vztahy tak, jak by měli. Věřím, že když na to byli teď odkázaní a neměli jinou možnost, tak jim to otevře oči a uvědomí si, o co přichází, když žijí svoje vztahy pouze virtuálně.
Máš obavu z dalšího vývoje, ať už další vlny pandemie, nebo ekonomické krize?
Jsem optimista i v téhle rovině. Jak už jsem zmínil, začali jsme chystat letní farní tábor, takže opravdu věřím, že se situace z epidemiologického hlediska zlepší a bude možné tábor normálně uspořádat. Z ekonomického hlediska už asi tak optimistický nebudu. Trošku se bojím, že ty hororové příběhy, kterými nás poslední dobou začínají média opět krmit, se mohou naplnit.
Před dvanácti lety se mladí lidé ocitli uprostřed krize a absolventi těžko hledali práci. Dnes ale na generaci třicátníků vidíme, že je krize příliš nepoškodila. Může se tento trend opakovat, nebo si ty následky můžeme nést ještě dlouho, vidíš v tom rozdíl?
Rozdíl tam asi bude, což je dáno už jenom povahou této krize. Spousta lidí byla zasažena především emocionálně, ať už ztrátou svých bližních, nebo tím, že se jich to přímo dotýkalo na jejich osobních svobodách. Následky budou určitě jiné. Co se týče ekonomicko-pracovní situace si myslím, že budoucnost nebude až tak růžová, jak už jsem říkal. Až doteď jsme byli zvyklí, že pracovní trh nebyl nasycen a nezaměstnanost byla jedna z nejnižších v Evropě. Ale po každém období prosperity přijde nějaká krize a myslím si, že teď před námi právě jedna stojí. Nejsem ekonom, takže těžko odhadovat, jak se to bude vyvíjet a jaký problém bude najít zaměstnání. Pokud já dostuduji, tak věřím, že já asi nebudu mít problém najít práci, ale těžko říct, jak to budou mít ostatní.
A z čeho máš v posledních týdnech radost?
Mám radost, že jsem měl možnost prožít si tento čas trochu jinak. Jak už jsem říkal, byl to takový zvláštní režim, který jsem ještě nikdy nezažil. Mám radost, že jsem mohl dohnat resty, které jsem měl ve škole. Mám radost, že jsem si ověřil, že některé vztahy a známosti opravdu vydrží i takovouto zkoušku. Mám radost, že jsem mohl trávit víc času se svou přítelkyní a se svou rodinou. Myslím si, že je jenom na nás, jaké klady i na takovéto situaci najdeme.