V pátek jsem se rozhodla navštívit Spolčo VIP, byla jsem tam už jednou a líbilo se mi tam, tak jsem si řekla proč to nezopakovat. O téhle akci jsem se dozvěděla prostřednictvím jedné animátorky, se kterou zpívám, řekla mi že je to dobrá akce s mými vrstevníky.
Na VIP jsme měly nachystanou přednášku od Gabriely Ivany Vlkové a nachystala si pro nás téma Starý zákon. Vyprávěla nám o tom že když chodila do školy, tak byla nevěřící ale měla spolužačku, která ji přivedla na cestu k Bohu. Jednoho dne se jí ta spolužačka zeptala, jestli by nechtěla k Vánocům Bibli, když už teda začíná věřit v Boha a řekla že by ji chtěla, tak dostala k Vánocům Nový zákon. Začala v něm číst a zjistila věci, které nejsou třeba ani možné, že v tom jsou nějaká kouzla. V jednom příběhu třeba bylo, že se rozestoupilo moře, aby mohl lid přejít, řekla bych že ne všichni by tomu rozuměli a hlavně nevěřící. Takže bych řekla že v té Bibli jsou některé ty příběhy/zázraky až neuvěřitelné.
Dál jsme se dozvěděli, že prý když byl středověk/starověk tak si lidé mysleli, že Bůh miluje jen je jednotlivě a nikoho jiného. Přirovnala nám to k realitě, že děti do 3 let si myslí že mají všechnu lásku, pozornost apod… ale jak povyrostou, uvědomí si, když mají třeba sourozence, že se to spravedlivě všechno rozděluje, pozornost mají oba dva a oba mají stejně rádi apod…
Dál jsme se bavili o tom, že v Bibli nemusíme číst všechno, to, co nechceme číst v Bibli, (co nás neoslovuje nebo nerozumíme) tak ať to nečteme a ať spíš to přeskočíme a čteme něco, co nás tam bude zajímat. Je to stejné i s modlitbou, taky se nemodlíme něco, co se modlit nechceme ale spíš se pomodlíme něco co se chceme pomodlit a jak umíme.
A navzdory tomu, že jsem se docela bála tam jít, tak to bylo v pohodě, užila jsem si to, byl tam hrozně fajn kolektiv a navíc tam byli moji vrstevníci. Takže určitě příště ta nervozita ze mně opadne a bude to v pohodě.
Docela mě tam překvapila jedna otázka ,,Máme ve škole předmět zabývající náboženstvím a v tom předmětu jsme jako celá třída, tedy spolu věřící a nevěřící. A jeden ten spolužák řekl: ‚Já věřím na Boha, akorát si myslím že je zlý.‘“ Já jako věřící jsem si řekla, že je to docela blbost, věří na Boha, ale myslí si, že je zlý, bylo mi to divné, ale dozvěděla jsem se, že to tak bývá a ne všechno co si myslíme musí být pravda.
A tímto bych to milí přátelé ukončila.
Andy Horáková, účastnice akce