Poslední prázdninovou neděli se už poněkolikáté konala pouť mládežníků z děkanátu Prostějov. Jako v loňských letech tak i letos jsme se přišli touto formou společně rozloučit s prázdninami, poděkovat Pánu Bohu za čas odpočinku a vyprosit požehnání do začátku školního roku. Tentokrát směřovaly naše kroky do Štípy, několik století starého poutního místa spojeného se zázračnou soškou Panny Marie.
Na sraz u vlakového nádraží v Prostějově o třičtvrtě na osm sice dorazilo jen šest poutníků, ale ani to nás neodradilo od toho, abychom pouť uskutečnili. Byť ve skromném počtu, avšak plní odhodlání, jsme se vydali na cestu. První etapu naší poutě za nás překonala auta, ovšem vlastní pěší pouť započala až ve Fryštáku, odkud jsme putovali převážně lesem až do Štípy. Cesta pěkně utíkala, nechyběla ani společná modlitba růžence a až na pár nehostinných bahnitých úseků, to byla moc příjemná procházka přírodou.
Okolo jedné hodiny se před námi začínala rýsovat věž štípskeho kostela Narození Panny Marie a přilehlého kláštera sester karmelitánek. Na farní zahradě jsme si s mládežníky připravili oběd – špekáčky. Po krátké siestě následovala mše svatá v kapli sv. Eliáše v klášteře sester karmelitánek, kterou přijel celebrovat náš kaplan pro mládež, otec Strogan.
Po mši svaté nám místní pan farář nabídnul prohlídku hlavního novějšího štípského kostela i staršího kostelíka. Dostal se nám vyčerpávající a zajímavý výklad o historii poutního místa, jak se nedotčeno válkami dochovalo až do dnešní podoby. A jak i dnes na toto místo přicházejí rodiče děkovat Panně Marii za vyslyšené modlitby. Poté už jsme se opravdu vydali na zpáteční, opět pěší, ale tentokrát o poznání kratší cestu do Fryštáku.
Přestože se nás letos nesešlo mnoho, myslím, že všichni zúčastnění pouť moc pěkně prožili – soudě podle úsměvů na tváři a nakažlivě dobré nálady. A jak zaznělo v kázání v duchu nedělního Božího slova, ‚nezávisí na množství, ale na opravdovosti‘. Vždyť tam kde jsou dva nebo tři, tam je Pán Ježíš uprostřed nich. A to bylo i smyslem naší poutě – vytvořit společenství mezi sebou navzájem a s Pánem.
Těším se, že příští rok a třeba se sejdeme v hojnějším počtu!
Helenka Ptáčková, účastnice akce